Klášterní areál Plasy působí silným dojmem uvnitř i za hranicemi svých zdí / seminární práce

17.04.2015 20:44

Úvod a cíl práce

Město Plasy je známé zejména rozsáhlým komplexem cisteriánského kláštera, založeného ve 12. století knížetem Vladislavem II. Na jeho stavebních změnách se na počátku 18. století podílel český architekt Jan Blažej Santini[1], který je považován za tvůrce a nejvýraznějšího představitele barokní gotiky.

V rámci letní školy architektury „Vize pro Plasy 2013“ jsem měl příležitost prohlédnout si tento jedinečný klášterní areál, který návštěvníka ohromí již svou rozlohou.

Klášter Plasy je od roku 1995 národní kulturní památkou, jejíž součástí je bývalý klášterní konvent, bývalá prelatura, sýpky, kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Bernarda, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, hřbitovní kostel sv. Václava se hřbitovem a bývalý klášterní dvůr.

V kostele Nanebevzetí Panny Marie se nalézají jedny z nejcennějších a nejlépe zrestaurovaných barokních varhan v českých zemích. V klášteře se zachovaly vzácné barokní prevéty v obnoveném nemocničním křídle; zde je také instalována expozice zaměřená na historii plaského lékárenství. V jihozápadním křídle konventu byla zřízena Galerie Stretti s díly plaských rodáků - malířů Strettiů[2].

Nejstarší stavbou komplexu je bývalý konventní kostel s pozoruhodným románským tympanonem nad hlavním vstupem. Nejzajímavější stavbou komplexu je barokní sýpka, jejíž součástí je patrová gotická kaple a věž s  hodinovým strojem – ojedinělou technickou památkou z roku 1686. 

Na mne však silným dojmem zapůsobila stavba klášterního konventu a proto se ve své práci zaměřím na její přiblížení (popis).


Stručná historie kláštera

Založením kláštera v Plasích chtěl Vladislav II. vytvořit na západě Čech protiváhu mocným šlechtickým rodům, které v této oblasti měly svá sídla.

Pro nový klášter bylo vybráno místo na okraji královského loveckého hvozdu, v údolí řeky Střely - toto umístění zcela odpovídalo cisterciáckým zvykům.[1] Roku 1145 přišel na místo nového kláštera nový konvent[2] a bylo započato s výstavbou dřevěného provizoria. Protože Plasy byly prvním cisterciáckým klášterem, který byl panovníkem založený, získaly výsadní postavení mezi ostatními kláštery a jeho majetek se rychle rozšiřoval (ziskem z hospodářských dvorů, na nichž cisterciáci hospodařili nebo je spravovali i dary a poddanskými dávkami) a proto mohla být dřevěná provizoria brzy nahrazena kamennými stavbami. Od druhé poloviny 14. století však upadá zájem královské rodiny o klášter a na počátku 15. století je klášterní hospodářství před úpadkem. Vpád husitských vojsk a vypálení kláštera v roce 1421 pak dokončuje jeho zkázu. Z hlubokého úpadku se klášter postupně vzpamatovával zejména zásluhou plaského opata Jiřího Vašmuciuse, který svou politickou obratností zajistil klášteru navrácení většiny zkonfiskovaného majetku a zisk majetku nového. To umožnilo zahájit postupnou obnovu klášterních budov. Roku 1628 proběhla přestavba konventu, v letech 1661-1666 byl přestavěn původní kostel, v letech 1685-1686 byla Královská patrová kaple obestavěna třípatrovými sýpkami s hodinovou věží, v roce 1698 byla zbořena původní prelatura a severně od sýpek postavena nová. Vrchol přestaveb nastal až za opata Evžena Tyttla, kdy byl původní konvent zbořen a vystavěn nový podle Santiniho plánů. Přestavba kláštera ani samotného konventu nebyla dokončena v plánovaném rozsahu, protože v roce 1785 byl klášter, na základě josefínských reforem, zrušen. Následné snahy o obnovení kláštera neuspěly zejména pro neochotu bývalých mnichů vrátit se zpět do konventu.

Klášterní panství kupuje v roce 1826 kancléř Klement Václav Lothar Metternich (druhý nejvýznamnější muž Evropy) a Plasy se postupně stávají nejen správním, ale i kulturním a průmyslovým centrem: je založena huť na slévání litiny a obnovena výroba piva, v prostorách bývalé klášterní knihovny jsou hrána divadelní i jiná představení. V tomto období také dochází k prvním nevhodným stavebním zásahům do stávajících objektů - prelatura je upravena na zámek, budova konventu je upravena na služební byty, školu a skladovací prostory.

Devastujícím zásahem byl i požár v roce 1894, který zničil celé druhé patro konventu.

K dalším nevhodným stavebním zásahům dochází po II. světové válce, kdy byl plaský majetek zestátněn. Z rozlehlých prostor byly vytvořeny kanceláře, okresní archiv, hudební škola, kuchyně, muzeum, knihovna a internát, což bylo provázeno předělováním místností a chodeb příčkami či vybouráváním stávajícího zdiva. Nejhorším zásahem bylo zbudování betonového krytu civilní obrany pod budovou prelatury (r. 1963).

Od sedmdesátých let 20. století jsou postupně zpracovávány stavebně historické průzkumy pro jednotlivé budovy a následně započaly rekonstrukce Nemocničního křídla i dalších prostor konventu. Obnova vodního systému konventu je zahájena až v roce 1993.

V roce 1995 prohlásila Vláda ČR klášterní areál Národní kulturní památkou. V současné době je většina reprezentativních budov kláštera ve správě Národního památkového ústavu.

 

Základová konstrukce konventu

Původní stavba byla trvale ve špatném stavu, a to především působením změn v podloží. Při zakládání několikanásobně větší novostavby Santini unikátně vyřešil zpevnění bažinatého terénu pomocí 5100 dubových kůlů, zatlučených 6-8 metrů do země, které nesou rošt pod základy, tvořený 500 podélnými a 1173 příčnými dubovými trámy. Celá dřevěná konstrukce je trvale zaplavena vodou, přivedenou do základů systémem kanálů (štol) z několika místních pramenů a řeky Střely, což zamezuje přístupu vzduchu k dřevu a vzniku hniloby a zajišťuje tak stabilitu roštu a tím i celé stavby. Barokní stavitel zanechal budoucím generacím u východního schodišťového zrcadla vzkaz na kamenné desce: "Aedificium hoc sine aquis ruet"  - Tato stavba se bez vody zřítí. Bazény (zrcadla) jsou umístěny na úrovni základů a slouží pro každodenní kontrolu vody (její výšky, kvality a teploty) v základovém roštu. Přebytečná voda ze základů konventu i z jeho střech je odváděna Královskou štolou.

 

Podzemní systémy konventu

Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál, vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu – páteřní kanál dlouhý asi 220m, vysoký 1,7 – 2,2m a široký přes 4m, který odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Zároveň štola v minulosti sloužila jako náhon vody pro mlýn a pilu a k proplachování barokních dřevěných záchodů (prevétů a pisoárů) v Nemocničním křídle, umístěných nad ní na krakorcích.

Podzemní chodba, vybudovaná po obvodu rajského dvora, navýšeného 4,5m nad vnější terén, vytváří (na svou dobu unikátní) vyhřívací systém budovy. Tato dlouhá a klikatá podzemní chodba vyúsťuje do přízemí budovy na dvou místech - výduchy jsou vyvedeny pod okna v přízemí. Přes léto se v zemi okolo chodby akumuluje teplo a přes chladnější měsíce pak teplý vzduch proniká přes výduchy do budovy a vytápí chladné prostory během zimních měsíců.

 

Půdorysné řešení a vzhled konventu

Dvoupatrová budova konventu svým pravidelným čtvercovým půdorysem připomíná pevnostní stavby kastelového typu. Je tvořena čtyřmi křídly s nárožními polygonálními pavilony (věžicemi), centrální kaplí v ose západního křídla a středními risality na třech stranách. K jihozápadnímu pavilonu se připojuje jižně situované dvoupatrové křídlo bývalé klášterní nemocnice. Situování budov vytváří vnitřní prostor – atrium, tzv. Rajský dvůr. Do prostoru rajského dvora se střední trakt východního i západního křídla rozšiřuje schodišťovými halami.

Střechy objektu jsou sedlové (s valbami) a mansardové (nad středními risality), nad pavilony stanové, pokryté taškami. Nad kaplí (kapitulní síní) je plechem pobitá báň s lucernou, ukončenou zvoncovou bání krytou plechem. Na věžičce (tzv. lucerně) nad kopulí kapitulní síně, je umístěn had obmotaný kolem kříže ve tvaru písmene T (znak kláštera).

U zadního vstupu do konventu (v návaznosti na kostel Nanebevzetí P. Marie) je situována zeď (vysoká 4 m) s převýšenou branou se štítem ve tvaru zkoseného trojúhelníka. Ve zdi jsou po obou jejích stranách obloukové niky lemované štukovou paspartou a pod konchami protnuté kordonovou římsou. Zeď je omítaná a krytá pálenými taškami.

Budova konventu má plasticky řešenou fasádu risality, římsami, rustikou a pilastry. Průčelí křídel jsou v ose zdůrazněná risality a v přízemí členěna lizénami. První patro je odděleno průběžným vlysem a kordonovou římsou, na které spočívají, společnou římsou spojené, sokly pilastrového řádu, který je ukončený hlavní římsou a spojuje obě patra. Pilastry s hlavicemi, obsahujícími heraldické motivy z kamenného znaku opata Tyttla, nesou vlys a hlavní římsu, která je doplněna nízkým trojúhelným tympanonem. Východní risalit je zakončený vysokou mansardou, ve vlysu hlavní římsy je kovová deska s pamětním nápisem, v ose risalitu je kamenný vstupní portál, tvarově shodný s okny; v 1. patře je střední okno zdůrazněno znakem opata Tyttla, okna boční doplňují v nadpraží písmena letopočtu "DCCX". Okna mají tvar obdélníku a také půlkruhově zaobleného oblouku (půlkruhové záklenky), jsou zvýrazněna plastickými šambránami a opatřena nadokenními římsami – frontlony (střídají se trojúhelníkové a segmentové tvary). V tympanonu středního risalitu je vsazený kovový symbol svatého Ducha na malovaném pozadí (tzv. „Boží oko“).  

Na ose severního risalitu vystupuje objekt kapitulní síně s oválným půdorysem (nyní kaple Sv, Benedikta). Jeho kupole s polygonální lucernou ve vrcholu je pokryta plechem. Vnější polygonální plášť kaple má zaoblená nároží a vysoké dvoudílné průběžné římsy, které jsou děleny soklem, na kterém spočívá dvojice toskánských pilastrů, jež nesou průběžný vlys a hlavní římsu. Okna v úrovni 1.P. mají půlkruhové záklenky, s klenáky a rámováním s půlkruhovými římsami; okna 2.P. jsou pravoúhlá v rámech s ušima. Těleso lucerny rozčleňují nárožní pilastry a průběžná hlavní římsa; segmentové římsy pak doplňují půlkruhová okna. Ve vrcholu lucerny je kovový znak kláštera. Původně zamýšlený prostor velké kapituly, by se stal spojnicí s novým konventním chrámem; ten však již nebyl vybudován.

Dvorní průčelí konventu je členěno na severu a jihu mělkými risality, na východě a západě vysunutými schodišťovými pavilony. Fasády jsou řešeny mnohem lineárněji jednotnou řadou obdélníkových oken, vysokým soklem a ukončením římsou. Nároží jsou zaoblená. Risality člení pilastry nesoucí kladí; křídla jsou hladká, členěná jen průběžnými římsami. Okna 1.P. mají půlkruhové záklenky a kamenné, ve vrcholu lomné rámy s klenáky; okna 2. P. se segmentovými odsazenými záklenky jsou vložena do vykrajovaných rámů s ušima (šambrán).

Minimalizací stavební hmoty v těchto prostorách bylo dosaženo dostatečného prosvětlení vnitřních chodeb konventu za každé roční doby, což Santinimu umožnilo rozehrát zde hru se stíny kmitajícími při ornamentech štukových zrcadel - světelnou nadvládu neustále měnící působení stavby, což je považováno za jednu ze základních charakteristik Santiniho staveb.

Fasáda Nemocničního křídla (dvoupodlažního objektu palácového typu) je plasticky zvýrazněna risalitem a rustikou. Okna mají jednotný obdélníkový tvar a jsou zvýrazněna plastickými šambránami. Nad římsou, nad vstupní částí křídla, je umístěn půlkruhový tympanon.

 

Dispoziční řešení a interiér konventu

Hlavní vstup do konventu je v současné době řešen východním portálem přes úzkou chodbu, která je zaklenuta dvěma českými plackami. Chodba vznikla pozdější vestavbou příček z původního pětilodního vstupního prostoru, zaklenutého českými plackami a otevřeného třemi oblouky do ambitové chodby. Chodba je zaklenutá křížovou klenbou a osvětlená vysoko posazenými okny. Z chodby je přístupné přízemí, které je opatřeno valenými klenbami s lunetami.

K prostorám rajského dvora přiléhají ambitové chodby, zajišťující komunikační spojení klášterních prostorů. V interiérech ambitových chodeb je patrné Santiniho střídání hmot a hra světla a stínů. Chodba 1.P. je členěna pilastry s toskánskými hlavicemi, nesoucími české placky, jejichž plochu doplňují vykrajovaná štuková zrcadla. V místech, kde chodba prochází risality, jsou pilastry postaveny na koso a ukončeny zvlněnými římsami. Základní koncepci a motiv jednotlivých klenebních polí ambitu tvoří scény ze středověkého života cisterciáckého řádu.

V přízemí jihovýchodní části konventu se nachází sál zimního refektáře, rozsáhlý dvoulodní prostor zaklenutý klenbami (tzv. české placky); každá má jiný motiv štukového zrcadla.

Komunikační spojení jednotlivých podlaží je řešeno velkými halovými schodišti a menšími šnekovými schodišti. Hlavní přístup zajišťují velká halová schodiště.

Schodiště, vyplňující celý střední risalit východního křídla, je situované proti vstupní hale a do ambitu je otevřeno třemi arkádami. Krajními arkádami se vstupuje na jednotlivá schodišťová ramena. Schodiště je samonosné - zavěšené (bez jakékoliv opěry) s mohutnými stupni. Svým neobvyklým zavěšením vytváří dojem konstrukce vznášející se v prostoru. Schody jsou v prostoru podklenuty lunetami a opatřeny tepaným zábradlím. V přízemí je ve středu schodišťového prostoru kamenná nádrž na vodu (bazén, který sloužil pro kontrolu kvality vody v základovém systému objektu). V úrovni 2.P. je schodišťový prostor zakryt neckovou klenbou, položenou na průběžné římse. Stěny jsou členěny lisénovým rámováním. Stejně řešený schodišťový prostor přiléhá i k západnímu křídlu.

Pokoje v 1.P. jsou klenuté, v nárožních pavilonech jsou polygonální prostory.

V severním křídle byla umístěna klášterní knihovna a čítárna a dále podélný sál.

V 1.P. je přístup do kaple sv. Bernarda (místnosti tzv. malé - provizorní kapituly), která je situována do jednoho z osmiúhelníkových nároží konventu. Tento centrální prostor na kruhovém půdorysu je zakryt hvězdicovitou klenbu. Kaple má hladký sokl s jedním stupněm, nesoucí sdružené jonské pilastry, které dělí interiér kaple na 8 polí, v nichž se střídají niky s dvojicemi oken. Okraje kaple lemuje mohutná profilovaná korunní římsa. Na kopuli kaple je freska znázorňující cistercké mnichy shromážděné v sloupové architektuře a P. Marii, v lucerně pak letící holubici na oblaku mezi anděly. Uspořádání celkového prostoru kaple, celková souhra všech horizontál a vertikál je znalci barokní architektury považována za jednu z nejlepších ukázek Santiniho stavitelského mistrovství.

Kapitulní síň je nejvýznamnější místností konventní budovy, sloužící k setkávání mnichů. Má oválný půdorys, který je zaklenut kupolí s lucernou. Na klenbě je freska s řeholním námětem. Pojetí jeho vnitřního i vnějšího prostoru se odlišuje od linie barokní architektury u nás, ale stále ještě z velké části respektuje původní Santiniho projekt.

Chodba 2. patra i pokoje jsou neklenuté s rovnými fabionovými stropy.

Mimo halových schodišť zajišťovala komunikační spojení jednotlivých podlaží rovněž boční šnekovitá schodiště, vedoucí z ambitu. Z jejich technicky dokonale provedené konstrukce je čitelná Santiniho čistá forma šroubové křivky vedené prostorem strmě vzhůru.

V přízemí konventu rovněž byla místnost pro provinilce (temnice), oddělená od ostatních prostorů dvojitými dveřmi. Pro těžší tresty byla v místnosti vyhloubena šachta 3,5 m pod zem a obložena pískovcovými kvádry. Odsouzený byl přivázán na žebřík a spuštěn do šachtice, v níž je po pás vody, a zřejmě zaklopen velkým kvádrem.

V Nemocničním křídle, kde jsou v současné době umístěny expozice lékárenství, se dochovaly barokní dřevěné prevéty (záchody), které jsou vysazeny na krakorcích nad Královskou štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry. Zároveň byly opatřeny nikou na svíčku a odvodem pro zapáchající vzduch do komína.  

 

Závěr

Klášterní konvent je dominantou plaského údolí. První objekt této funkce stál v Plasích již r. 1214, byl ale pobořen za husitských válek a po opravách za třicetileté války dosloužil. Posléze byl nahrazen nynější čtyřkřídlou patrovou budovou, postavenou v době nejvýznamnějšího představeného plaského kláštera - opata Eugena Tyttla.

Tato nadčasově pojatá stavba byla vystavěna v letech 1711 – 1726 podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho a svědčí nejen o jeho znamenitých znalostech vodních a větracích systémů, ale i o hlubokých znalostech deskriptivy. Santini zde důmyslně vyřešil nejen založení objektu v málo únosném terénu, ale i „klimatizaci“ a vytápění. V interiérech ambitových chodeb konventu je patrné Santiniho střídání hmot a hra světla a stínů. Zakomponování skryté symboliky, příznačné pro Santniniho stavby, lze nejlépe vypozorovat v kapli Sv. Bernarda.

Samotnou konventní budovu po Santniho smrti dokončoval Kilián Ignác Dientzenhoffer. Kromě konventu byl v klášterním areálu v barokním slohu přestavěn klášterní kostel, postavena sýpka a prelatura. Opati věnovali pozornost nejen přestavbám klášterního areálu, ale i obnovám hospodářských dvorů, které zajišťovaly samostatné a životaschopné hospodářství.

Za vlády císaře Josefa II. byl klášter zrušen a následné pokusy o jeho obnovení nebyly úspěšné. Novými vlastníky Plaského panství, rodem Metternichů, došlo k negativním zásahům do architektury konventu a prelatury. Tyto významné budovy byly, po vestavbě příček, degradovány na sklady, sýpky a služební byty. Ke zpustošení barokních zahrad pak došlo vybudováním silnice napříč areálem. V tomto období došlo i k narušení vodního systému kláštera. K dalším nevhodným stavebním zásahům došlo po II. světové válce.

I přesto je tento rozsáhlý klášterní komplex stále důkazem o dokonalosti českého barokního stavitelství a řadí se k nejcennějším českým národním kulturním památkám; unikátní vodní systém kláštera je považován za technickou památku evropského významu.

 

 

ZDROJE:

Internetové zdroje

Oficiální stránky Kláštera Plasy [online] ©2014 [cit.2014-12-28].

Dostupné z URL < https://www.klaster-plasy.cz/ >

Nové oficiální stránky Kláštera Plasy [online] ©2014 [cit.2014-12-28].

Dostupné z URL < https://www.klaster-plasy.eu/ >

Oficiální stránky Plzeňského kraje [online] ©2014 [cit.2014-12-28].

Dostupné z URL < https://www.plzensky-kraj.cz/cs/relics.asp?lngPamatka=961788 >

Internetové stránky Wikipedie – otevřená encyklopedie [online] ©2014 [cit.2014-12-28].

Dostupné z URL < https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1%C5%A1ter_Plasy >

Internetové stránky věnované Santinimu a jeho stavbám [online] ©2014 [cit.2014-12-28].

Dostupné z URL < https://www.santini.cz/plasy-u-plzne.html >

Literatura:

Vlček, P., Sommer, P., Foltýn, D.: Encyklopedie českých klášterů. Nakladatelství LIBRI Praha 1998. s.417-425



[1] Cisterciáci pro vznik nových klášterů vybírali vždy místo v údolí a v odlehlé krajině. Velmi důležitým byl dostatečný zdroj vody, proto se snad všechny cisterciácké kláštery nacházejí u řek a potoků. Ty zajišťovaly dostatečný zdroj vody pro vodní kanály (povrchové i podzemní), které cisterciáci budovali, aby získali hnací sílu (pila, mlýn, hamr aj.) i vodu do kašen a klášterní jídelny. Pitná voda byla přiváděna často zvlášť a zásobovala kuchyni. Způsobem zakládání klášterů se cisterciáci výrazně lišili od benediktinů, kteří své domy stavěli na kopcích.

[2] Konvent je v náboženském smyslu označení církevní komunity kněží, řeholníků nebo řeholních sester určitého kláštera. Dále slovo označuje shromáždění či schůzi takové komunity nebo budovu uvnitř kláštera, v níž řádová komunita přebývá nebo se schází.

 

[1] Jan Blažej Santini (1677 – 1723) - významný český architekt italského původu se narodil 3. února 1677 jako nejstarší syn pražského kameníka Santini-Aichela. Původně se učil malířem; byl žákem pražského dvorního malíře Kristiána Schrödera. V dílně svého otce se seznámil s prováděním přesných konstrukcí (dnešní deskriptivní geometrií). Stavitelství se vyučil při spolupráci na stavbách Jana Baptisty Matheye. Zde také získal smysl pro perfektnost řádových architektonických forem i kompozičních sestav a poučení o aktuálním vývoji římské tvorby. Na studijním pobytu v Itálii získal kvalifikaci architekta. Santini již od roku 1700 samostatně projektoval, dohlížel na realizaci svých staveb a brzy se stal oficiálním architektem cisterciáků. Navázal na dílo svého učitele, J. B. Matheye, jehož styl částečně převzal; po smrti Matheye převzal jeho stavebníky a dokončil některé jeho projekty. Získal velký odborný věhlas a vážnost, měl velké množství zakázek. Touha po slávě a po penězích ho však hnala do stále většího pracovního vypětí; zemřel předčasně ve svých 46 letech. (Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: https://cs.wikipedia.org).

[2] Rodina Strettiů je významně spjata s tímto místem. MuDr. Karel Stretti působil jako lékař u rodiny Metternichů, bývalých vlastníků panství a všichni další potomci rodiny jsou s Plasy nějakým způsobem spjati a stále se sem vrací. Tato rodina je především rodinou malířů. Ze štětců některých Strettiů pochází také řada pohledů na klášter a okolí, někteří se podíleli na restaurování části konventu a prelatury. Galerie Stretti je instalovaná v obnovených prostorech konventu. Tato galerie je velmi málo navštěvovaná, byť je možné ji unikátním způsobem využít nejen pro školní výuku, ale i jako turistický cíl pro veřejnost, rodiny s dětmi a právě pro tento účel se rozhodli pracovníci kláštera. Zdroj: https://www.studijni-depozitar.cz/galerie-stretti/