Deset rozdílů v urbanistickém vývoji Holešova a Bystřice pod Hostýnem

24.04.2013 00:00

Úvod a cíl práce:

Architektura tvoří nedílnou součást životního prostředí člověka, je utvářena na základě lidských potřeb, zároveň však tyto potřeby modifikuje. Je jedním z prvků ovlivňujících kvalitu života, je to lidský výtvor nejsilněji a nejbezprostředněji esteticky[1] působící. Nedílnou součástí estetického působení je vřazení stavby do širších prostorových souvislostí - urbanismus.2]

Urbanismus je disciplína, jejímž cílem je utvářet a rozvíjet sídelní útvary (města, vesnice) jako funkční a vyvážené celky. Urbanistické projektování navrhuje uspořádání sídel, jejich částí a navazujících částí krajiny a navazuje tak na architekturu, popřípadě krajinnou architekturu.[3]

 

V České republice je mnoho měst se zajímavou historií a urbanistickým vývojem. Ve Zlínském kraji, na úpatí Hostýnských vrchů, najdeme hned dvě taková města: Holešov a Bystřici pod Hostýnem. Obě města původně vznikla jako osada na křižovatce obchodních cest, v obou byla vybudována tvrz, která byla později přestavěna na zámek. V historii obou měst se vystřídaly velké požáry i nájezdy Tatarů. Více než 140 let byla historie bystřického a holešovského panství navzájem propojena společným vlastníkem obou panství. V minulosti i v současnosti se zde rozvíjel především dřevozpracující průmysl.

 

Cílem mé práce je vyhledání několika zásadních odlišností v urbanistickém vývoji těchto dvou měst.

 


Vznik prvních sídel - první písemné zmínky

Podle archeologických nálezů spadají počátky osídlení obou lokalit do období starší doby bronzové. Byly nalezeny také důkazy svědčící o osídlení Kelty, Germány a Slovany. 

V 11. století se v místě dnešního Holešova, na starobylé křižovatce dvou bočních tras Jantarové stezky, začala utvářet slovanská osada, která se poměrně rychle vyvinula v městečko a stala důležitou křižovatkou několika obchodních cest. První zmínka o této osadě je již z roku 1141. Invazí Tatarů v polovině 13. století byla osada zničena, brzy však byla znovu vybudována, opatřena hradbami a v roce 1272 je již zmiňována jako městečko. Z dochovaných písemností (listina s první obecní pečetí) je zřejmé, že se Holešov stal městem roku 1487.

Holešov vznikl na rovinatém území, v nadmořské výšce 233 m. Toto místo bylo příhodné, jak svými klimatickými poměry, tak kvalitní zemědělskou půdou.

Bystřice vznikla na křižovatce obchodních cest, které vedly z Hulína do Kelče a z Přerova přes Dřevohostice ke Kašavě. Přestože Bystřice existovala již v roce 1300 jako trhová ves ve vlastnictví rodu Šternberků, nejstarší písemná zpráva o ní je až z roku 1368. Městem byla Bystřice prohlášena až v roce 1864.

Bystřice vznikla přímo na úpatí Hostýnských vrchů, v nadmořské výšce 316 m. Na jedné straně je chráněna horami, na druhé straně se otevírá výhled do rovinaté krajiny. Horská část Hostýnských vrchů představuje z hospodářského hlediska velmi významnou lesní oblast.

První důležitý rozdíl jsem našel v období, ale i v místě vzniku obou osad. Odlišný je pak i rok (respektive století), kdy byla městečka prohlášena za města. Tyto skutečnosti pak výrazně ovlivnily urbanistický rozvoj jednotlivých osad a následně i měst. Holešov, který vznikl na rovinatém území o 200 let dříve než Bystřice a stal se městem o 400 let dříve než Bystřice, měl mnohem lepší podmínky k tomu, aby byl větším a urbanisticky se lépe rozvíjejícím sídlem.

 

Urbanistické uspořádání

Druhou zásadní odlišnost obou měst jsem našel v prostorovém (urbanistickém) uspořádání jednotlivých sídel ve městech, které souvisí s odlišností dvou etnografických oblastí.

Na území Holešovska a Bystřicka se střetávají dvě etnografické oblasti: hanácká a valašská (tzv. Hostýnské záhoří). Tyto oblasti výrazně ovlivnily ráz prostorového uspořádání jednotlivých sídel, který je patrný i v dnešní době. 

Hanácká sídla jsou převážně seskupena okolo návsi s kostelem uprostřed. Větší sídla mají ráz městečka a jsou vystavěny tak, že mají náměstí a okolo něj několik příčných ulic, avšak je zde zřetelné, že tato sídla měla původně jedinou širokou, návsí se rozšiřující, ulici. 

Valašská sídla jsou umístěna podél komunikace nebo vodního toku v nepravidelných rozestupech a bez zřetelného plánu, případně tvoří malé sídelní shluky.

Půdorys Bystřice, která etnograficky spadá do valašské oblasti, je velmi přehledný. Je tvořen dlouhým vřetenovitým tržištěm, přiléhajícím z jižní strany k řece Bystřičce. Jednotlivá sídla byla seskupena kolem obchodní cesty vedoucí z Hulína do Kelče, nazývané Hučnice (tj. hlučná cesta) a hatěné cesty (tj. cesty, která vedla přes bažinaté území a zabezpečovala se proutím, kládami a deskami), vedoucí z Přerova přes Dřevohostice ke Kašavě. Obcí protékala říčka Bystřička. Uprostřed severní strany náměstí, na místě dnešního kostela, stával dřevěný kostelík, kolem něhož byl hřbitov. Zástavbu tvořila ulice Horní, Dolní, Drážky (dnešní Sušilova), Sadová (dnes Kamenec) a Novosady. Na druhé straně říčky vznikla v polovině 15. století bystřická tvrz, z níž se vyvinul dnešní zámek s rozlehlým parkem na severní straně. Opevnění města není v historických pramenech doloženo; ochranu zajišťovala po celé severní straně města říčka Bystřička, na druhé straně pak Hostýnské hory. V roce 1544 se Bystřice poprvé uvádí v listinách s přídomkem "pod Hostýnem". Hlavní tranzitní význam měla do poloviny 18. století cesta přicházející od jihozápadu (od Holešova), která pokračovala k severu až severovýchodu; cesta byla součástí dálkové trasy z Uher přes Uherské Hradiště do Těšína a Krakova. 

Holešov etnograficky spadá do oblasti Hané, a proto si půdorys historického centra uchovává tvar starší hanácké návsi s kostelem uprostřed. Jižní část náměstí se zformovala podél dvou starých cest: od Bystřice k Hulínu a k Přerovu. Severní, rozšiřující se část, vymezuje širší plochu pro tržiště. Vznik panského sídla je datován do období ustanovení osady na město. Obvod města byl poměrně malý, byl tvořen opevněním se třemi branami: Kroměřížskou, Žopskou a Přerovskou. Přibližně od 16. století se město dále rozrůstalo o stále se rozšiřující předměstí: ulicové předměstí při Kroměřížské či Žopské ulici, Plačkov, Novosady a zejména o židovské gheto. Se vznikem židovského ghetta, které se postupně rozvinulo severozápadně od historického městského jádra (na předměstí za Přerovskou branou), je spojen prudký vzestup počtu obyvatel města. Přestože nejstarší zmínku o Židech na Holešovsku představuje zpráva v Moravských zemských deskách z r. 1391, souvisejí počátky židovského osídlení Holešova až s vypovězením Židů z moravských královských měst v roce 1454. V Holešově postupně vznikla jedna z největších a nejvýznamnějších židovských obcí na Moravě.

Výrazný urbanistický rozvoj Holešova (zejména zvětšení jeho územní rozlohy o židovské předměstí) a s tím spojený prudký nárůst počtu obyvatel Holešova ke konci 15. století, tvoří třetí zásadní odlišnost obou měst.

 

Období přestavby tvrzí na zámky 
V polovině 16. století přestavěl Přemek z Víckova bystřickou tvrz na renesanční zámek, který však v roce 1594 vyhořel. V tomto stavu zdědila zámek Bohunka z Víckova a společně s manželem, Václavem Bítovským z Bítova, zámek v roce 1616 opravili a dali mu konečnou renesanční podobu. V 17. století dochází k propojení historie Bystřice pod Hostýnem a Holešova. Václavu Bítovskému z Bítova, který se aktivně účastnil stavovského povstání, bylo v roce 1622 bystřické panství zkonfiskováno a předáno do vlastnictví rodu Lobkoviců jako dar za zásluhy o habsburský trůn. V roce 1650 koupil bystřické a holešovské panství Jan hrabě z Rottalu. Ten si však za své sídlo zvolil Holešov a bystřickému panství příliš pozornosti nevěnoval. Roku 1674 zdědil panství Jan Kryštof z Rottalu, za jehož vlády započaly v bystřickém zámku stavební práce. Stavebního rozvoje se městečku dostalo až za Františka Antonína hraběte z Rottalu, který počátkem 18. století nechal postavit kostel na sv. Hostýně a v roce 1744 kostel zasvěcený sv. Jíljí na náměstí v Bystřici. Od konce 18. století byl urbanistický vývoj města doplňován pouze ojediněle domkařskou zástavbou východně od zámku. Po smrti Františka Antonína hraběte z Rottalu, v roce 1774, se historie Bystřice a Holešova opět rozděluje. Bystřické panství zdědila Marie Amalie z Rottalu, která spolu s manželem, Janem Jakubem della Rovere di Monte l´Abbate, zahájila velké opravy bystřického zámku.

Holešovská pozdně gotická tvrz byla v 16. století přebudována posledními vlastníky z rodu holešovských Šternberků na renesanční zámek. Holešovské panství i se zámkem zdědil ke konci 16 století rod Lobkoviců, který nechal v roce 1584 vystavět poblíž zámku filiální kostel s. Anny. 17. století (zejména třicetiletá válka) přineslo významný předěl v urbanistickém vývoji města, které bylo postupně vypleněno Valachy, Švédy i císařskými vojsky. Po velkém požáru roku 1643, kdy ¾ města lehlo popelem, zaniklo městské opevnění (trojice bran však zůstala zachována až do 19. století). Zámek byl vydrancován a vypálen Švédy. Holešovské panství i s ruinou renesančního zámku koupil v roce 1650 Jan hrabě z Rottalu. O rok později zde započal s budováním honosného reprezentačního sídla, odpovídajícího jeho společenskému a hmotnému postavení. Vybudování komplexu budovy zámku s rozlehlou zahradou výrazně zasáhlo do urbanistického vzhledu města. Poloha zámku a jeho zahrady vyvolala nepřirozenou změnu napojení komunikace na náměstí. Tento provizorní charakter vedení komunikací se zachoval až dodnes. Ve vrcholném a pozdním baroku navázal na stavební práce svých předků František Antonín hrabě z Rottalu, který k farnímu kostelu na náměstí dal přistavět tzv. Černou kapli, pod níž byla vybudována rodinná hrobka Rottálů. V polovině 18. století založil v Holešově klášter trinitářů a nechal pro ně přestavět kostel sv. Anny.

Významný předěl v urbanistickém vývoji Holešova v 17. století, který je reprezentován zejména výstavbou komplexu zámku se zahradou a s tím spojenou změnou vedení komunikací ve městě, je čtvrtou zásadní odlišností v urbanistickém vývoji obou měst.

 

Nástup industrializace a nové změny ve vývoji sídelní struktury

Od poloviny 19. století se do Bystřice i do Holešova začala postupně soustředit průmyslová výroba. S tím úzce souvisí prostorový růst obou měst. K původnímu urbanistickému uspořádání přibyly na okrajích obou měst nové městské průmyslové části.

V roce 1817 byly obnoveny pravidelné pouti na Svatý Hostýn. K rozvoji Bystřice přispěl vznik živností souvisejících s poutěmi a zvýšil se i počet obyvatel. V tomto období byla v Bystřici založena továrna na výrobu perníku, ke které Václav Zbořil zřídil v roce 1858 malou dílnu na výrobu ručně malovaných kostelních svící a voskových obětin pro poutníky putující na Hostýn.

V roce 1820 byla v Bystřici založena cihelna. V letech 1849 - 1850 vznikl v Bystřici soud, který sídlil v nejstarší části zámku. V této době již bylo bystřické panství se zámkem ve vlastnictví rodiny Loudonů.

Bystřice pod Hostýnem, která byla doposud známá především jako malá obec s významnými klimatickými lázněmi, byla v tomto období typickým příkladem přílivu nových obyvatel. Společně s rozvojem lázní dochází i k rozvoji městského parku V Zahájeném, kde je vybudována výletní restaurace a městská plovárna. Velký význam pro průmyslový rozvoj Bystřice měla její poloha v blízkosti lesů a nadbytek pracovních sil v okolích obcích. V roce 1861 byla v Bystřici založena továrna na ohýbaný nábytek bratří Thonetů, která se velmi rychle stala mezinárodně známým a uznávaným výrobcem nábytku. Rozšíření průmyslové výroby znamenalo i velký příliv nových dělníků - nových obyvatel obce. Na okrajích města vznikaly nové dělnické kolonie. Z malé obce se rázem stalo centrum dřevařského průmyslu v oblasti a Bystřice byla v roce 1864 prohlášena za město. Vlivem rozšiřujících se Thonethových závodů, docházelo k postupnému prostorovému i ekonomickému růstu města. Rodina Thonetů se také zasadila o stavbu železniční tratě vedoucí z Hulína do Bystřice pod Hostýnem. Trať byla zprovozněna v roce 1882 a o rok později k ní byla připojena vlečka vedoucí od vlakového nádraží k Thonetově továrně. Pro Bystřici železnice znamenala trvalý a novodobý růst města. Nové nádraží bylo situováno do poměrně vzdálené oblasti od centra města a spolu s trasou železnice vymezilo území, kde se začala soustředit nová výstavba města. Současně s rozvojem stavebního ruchu ke konci 19. století, vzniká v roce 1886 Zemanův4] územní plán zástavby lokality Na Samostatnosti. Z tohoto období pochází i polohopisný plán (obsahuje 7 velkých kartonů s nákresy a je datován: 1898-1901) a polohový náčrt návrhu kolonie rodinných domků Thonetovy továrny (z roku 1903). V roce 1897 byla (císařem Františkem Josefem I.) otevřena nová chlapecká škola v Bystřici.

Pro rozvoj Holešova je v 19. století významné zřízení okresního hejtmanství a okresního soudu. Město, které je zprvu jen sídlem velkostatku a většího počtu obchodnických a řemeslnických živností, se přechodem živností do továrního charakteru, postupně stává i ekonomickým střediskem. Veškerý průmysl se soustředil v nedaleké obci Všetuly, kde byla v roce 1863 založena Kneislova továrna na cukrovinky. V 70. letech 19. století je v Holešově otevřena filiálka Thonetova bystřického závodu na ohýbaný nábytek. Další vývoj Holešova výrazně ovlivnila také stavba železnice z Hulína do Holešova, která byla zahájena v roce 1881 a dokončena v roce 1882. Po vybudování železnice postupně vzniká průmyslová zóna za nádražím. Výstavba železnice v Holešově podpořila i stavební rozvoj města. Docházelo ke stavbě nových domů a většina stávajících domů byla buď radikálně přestavěna nebo zcela odstraněna a nahrazena domy novými.

Ve 2. polovině 19. století a v 1. pol. 20. století se do hospodářského, společenského a politického života města zapojuje i Židovská komunita. Vzniká továrna na výrobu nábytku z ohýbaného dřeva Jakuba a Josefa Kohnových (založená r.1890),  Beerova továrna na oděvy (založená r.1863), pletárny Adler (založené r.1850), tiskárna Klabusayova litografie (založená r.1881), která je jedna z nejstarších v českých zemích. V roce 1848 tvoří počet obyvatel židovského gheta 30 % tehdejší populace Holešova. Tehdy se také gheto stalo samostatnou administrativní jednotkou. „Židovský Holešov“ (tzv. „Židovna“) pak existoval až do roku 1919, kdy byla obě města spojena v jedno.

Nástup industrializace sice přinesl velké změny ve vývoji sídelní struktury obou lokalit, avšak pátou zásadní odlišností obou měst je prudký územní rozvoj Bystřice pod Hostýnem ve 2. polovině 19 století a rychlý růst počtu obyvatel po založení továrny Thonet.

 

Rozvoj měst na počátku 20. století

Územní rozvoj koncem 19. století a v 1. polovině 20. století klade důraz především na kvalitu životního prostředí. Na okrajích obou měst se již nebudují pouze nové dělnické části, ale i zahradní vilové čtvrti.

Bystřice pod Hostýnem se od 1. poloviny 20. století rozvíjela zejména jižním směrem, kde vznikla nová uliční síť, která byla zastavěna vilkami a rodinnými domky. Výstavba města se rozvíjela rovněž severním směrem, kde však byly situovány pouze některé průmyslové podniky. Na západní straně města, mezi silnicí do Holešova a železnicí, vznikl v roce 1901 velký průmyslový areál dřevařských závodů - závod na impregnaci dřeva, Impregna.

V roce 1908 založil Robert Slezák v Bystřici pod Hostýnem továrnu na výrobu kovového nábytku (KOVONA). Ve 20 letech se začalo město, navzdory problematické situaci poválečného období, rychle rozvíjet. Místní podnikatelé rozšiřovali a obnovovali své podniky. V tomto období byly podle návrhů mladého architekta Bohuslava Fuchse postaveny: Sokolovna (1922), Administrativní budova Tauberovy továrny včetně přístaveb a obytného domu (1923, 1925, 1937), Chudobinec (1925), chemická továrna ESPOL (1924).

Třicátá léta 20. století již byla pro další vývoj Bystřice nepříznivá. Thonetové se dostali do finančních nesnází a byli nuceni svůj podnik spojit s konkurenčním závodem Kohn a Mundus v Holešově.

V tomto období byl posledním šlechtickým majitelem bystřického zámku Ernest Gideon Loudon, který v roce 1935, z důvodu finančního krachu, prodal své bystřické sídlo státu. Ministerstvo obrany zde následně zřídilo vojenské sklady léků a zdravotnického materiálu. Vojenské budovy a sklady byly postaveny i v areálu zámeckého parku.

V Holešově začal od konce 19. století velký územní růst města, který pokračoval až do 2. světové války. Kroměřížská ulice, jako hlavní ulice města, zajišťovala spojení s nádražím,  kde vzniklo několik továren a s obcí Všetuly, kde byl postaven cukrovar a Kneislova čokoládovna. Největší podniky budují pro své zaměstnance dělnické a úřednické kolonie. Z tohoto období pochází kolonie dělnických domků firmy Kohn, vybudovaná poblíž nádraží a kolonie dělnických domků a bytový dům firmy Kneisl ve Všetulích.

Od roku 1906 začaly vznikat domky mezi novým hřbitovem a Plačkovem. Souběžněs Kroměřížskou ulicí byla, směrem na Všetuly, vytyčena nová ulice a začala zde vznikat nová městská čtvrť.

V polovině 19. století došlo ke zrušení městského hřbitova a k vybudování parku Smetanovy sady, ve kterém byly postupně postaveny dvě školy: v roce 1889 Obecná a měšťanská chlapecká škola Františka Josefa I., v roce 1911 Dívčí obecná a měšťanské škola Boženy Němcové. Počátkem 20. století byla poblíž vlakového nádraží vybudována Zemská reálka.

V historickém centru dochází k dostavbě proluk a přestavbě nevyhovujících domů. Z meziválečného období pochází i budova filiálky Moravské banky, první funkcionalistická stavba ve městě, postavená podle projektu architekta Bohuslava Fuchse.

V roce 1921 vznikl požadavek na vytvoření nového regulačního plánu města, který by nahradil již nevyhovující polohopisný plán z roku 1904. V roce 1923 vypracovává bystřický stavitel Ing. Otto Zeman polohopisný plán města Holešova. Práce na novém regulačním plánu, jehož autorem je architekt Miloslav Kopřiva, komplikuje již stávající zástavba a nekoncepční rozvoj města v tomto období, ovlivňovaný zejména rozhodnutími stavební komise města. Z tohoto období pochází stavba Spořitelny, která je, navzdory námitkám Státního památkového úřadu Brno, umístěna na nároží Masarykovy ulice a nevhodně narušuje průhled z náměstí na historickou budovu zámku.

Z rozsáhlých hraběcích velkostatků zbyly, po pozemkové reformě v roce 1923, jen trosky. Zámek byl z větší části využíván jako archív, knihovna a kulturní dům. Druhé patro zámku obývali až do okupace jeho poslední majitelé, hrabě Rudolf Vrbna ml. s manželkou Barborou.

Koncem 30. let se město rozšiřuje i podél komunikace do Zlína, kde je postaven areál kasáren pro posádku elitních hraničářů; Holešov se stává posádkovým městem. Hospodářská krize sebou přináší výstavbu bytových domů; vznikají nájemní domy na ulici Masarykova, Tyršova a nová ulice Národních Bojovníků. Východně od železniční trati, na místě velkostatku, vzniká nová vilová čtvrť.

Velký a dlouhodobý územní růst Holešova od konce 19. století vytváří šestou zásadní odlišnost v urbanistickém vývoji obou měst.

I když je druhá světová válka (1939 - 1945) z hlediska historie důležitým obdobím, pro urbanistický rozvoj obou měst byla obdobím útlumu.

 

Vývoj měst v poválečném období

Pro období po roce 1948 je charakteristické potlačování estetických, kulturních, historických a ekonomických aspektů územního plánování. Historická jádra obou měst ztrácela na významu. Je podporováno zejména budování průmyslu a hromadné bytové výstavby.  Množství postavených bytů a výrobních ploch mělo přednost před kvalitou výsledného díla, ve kterém se uplatňuje zejména uniformita a šeď. 

Sídliště, budovaná na okrajích měst, se stávají novým trendem doby. Tyto sídelní celky jsou tvořeny mnohopatrovými obytnými domy, které jsou všechny stejné a v nichž jsou byty s opakujícím se jednotným půdorysem a s minimálními rozměry příslušenství.

V rámci nových sídlišť jsou budována také zařízení občanské vybavenosti: obchody, školy, mateřské školy, jesle, garáže, restaurace a zdravotnická zařízení. Ke konci 80. let 20. století začínají vznikat první územní plány sídelních útvarů.

Sedmým rozdílem v historickém i urbanistickém vývoji obou měst je vybudování areálu letiště jihozápadně od Holešova. S budováním letiště bylo započato v roce 1945 a postupně zde byly přistavěny hangáry a odbavovací hala. Koncem šedesátých let již byla na holešovském letišti provozována pravidelná letecká vnitrostátní doprava.

V 50. letech 20. století vzniká na jihozápadním okraji města velké sídliště „U Letiště“ (jedno z prvních, které se v tehdejší ČSSR začalo stavět) a v pozdější době sídliště „Novosady“ a „Kráčiny“. Po urbanistické stránce došlo k dotvoření intravilánu do ucelené podoby. Rozsáhlá výstavba proběhla v západní části města, kde došlo k propojení města s obcí Všetuly. Všetuly byly dále rozšířeny po západní cestě směrem k cukrovaru a staly se nedílnou součástí města. Na sídlišti Novosady je pak postupně vybudována samoobsluha, středisko volného času, nákupní středisko, restaurace, řadové garáže. Na sídlišti Kráčiny je vybudována základní škola a na sídlišti U Letiště samoobsluha.

V Bystřici pod Hostýnem vzniká v severní části velké sídliště „Bělidla“, které je postupně dále rozšiřováno. Na okraji sídliště je vybudována základní škola, mateřská škola a jesle, samoobsluha, restaurace, řadové garáže. Na Bělidla v pozdější době plynule navazuje sídliště „Pod Zábřehem“. Ve východní části města se rozvinula bytová výstavba (rodinné řadové domy). Na západní části došlo rodinnou výstavbou k propojení města s místní částí Rychlov. Historické jádro města si však stále ještě udrželo památkový charakter s dominantním postavením kostela a zámku. 

Výrazný urbanistický rozvoj Holešova, způsobený zejména velkou rozlohou nově vybudovaných sídlišť, vytváří osmou odlišnost obou měst.

 

Rozvoj měst ve 2. polovině 20. století

Od 60. let 20. století dochází ke spojení okolních obcí s Holešovem i s Bystřicí a k vytváření větších sídelních celků, tzv. střediskových obcí obvodního významu. K Holešovu bylo připojeno 6 obcí, k Bystřici bylo připojeno 5 obcí, tzv. místních částí. V těchto sídlech pak byla prováděna soustředěná výstavba (nákupní střediska, kulturní střediska). Moderní stavby těchto středisek však nerespektovaly původní urbanistický a architektonický ráz obce. 

V Holešově v tomto období vzniklo nákupní centrum a kulturní centrum na sídlišti Novosady a Domov důchodců v bývalém Židovském ghetu. Na území mezi obytnou zónou a průmyslovou zónou sídliště U Letiště je vybudován krytý bazén a rehabilitační středisko.

V Bystřici vzniká poblíž centra Dům služeb a nákupní centrum Družstevník. Přímo v centru města byl postaven hotel Podhoran, který je zcela v rozporu s architektonickým rázem náměstí a potlačil doposud dominantní postavení kostela a zámku. 

Touha po úniku z městského hluku a prachu a potřeba opuštění sídlištního stereotypu vedla ke vzniku československého fenoménu - chataření a chalupaření. 

Rekreační aktivita je soustředěna především do oblasti Hostýnských vrchů a na jejich okraj. V okolí Holešova vznikají menší chatové oblasti v obcích Žopy a Přílepy, v okolí Bystřice pod Hostýnem vznikají velké chatové oblasti v obcích Chvalčov, Rusava a Rajnochovice.

Další výrazný urbanistický rozvoj obou měst, způsobený zejména připojením místních částí, kdy se územní rozloha Holešova, ve srovnání s novou územní rozlohou Bystřice, opět podstatně zvětšila, je možno považovat za devátou odlišnost obou měst.

 

Suburbanizace a komerční výstavba

Od prosince roku 1989 dochází postupně k výrazným změnám nejen ve společnosti, ale také i v sídelní struktuře. Došlo k dezintegraci většiny obcí připojených k městům Holešov a Bystřice pod Hostýnem a tedy i ke zmenšení jejich územní rozlohy. V obou městech dochází ke zlepšení standardu technického vybavení, zejména v oblasti čištění odpadních vod – jsou budovány čističky odpadních vod.

Změny v obou městech po roce 1989 se dotýkají hlavně městských center, kde jsou rekonstruovány zejména historické památky a objekty. Postupně je z měst,  především ze sídlišť, odstraňována uniformita a šeď.

V roce 1989 byl holešovský zámek navrácen právoplatnému dědici majetku Vrbnů, který však neměl dostatek finančních prostředků na jeho provoz a pravidelnou údržbu; z těchto důvodů přestaly být vnitřní prostory zámku využívány. Neustálým oddalováním nutných oprav a údržby se zámek koncem 20. století dostává do havarijního stavu. Ke změně dochází až na počátku 21. století, kdy se zámek stává vlastnictvím města a jsou zahájeny rozsáhlé práce na záchraně a následné rekonstrukci této kulturní památky.

Město Bystřice pod Hostýnem požádalo Vojenskou správu o navrácení budovy zámku již v roce 1991 a započalo s jeho postupnými opravami. V areálu zámeckého parku však stále sídlí vojenská správa, která zde v minulosti vystavěla několik budov skladů a tyto dodnes využívá.

V průběhu 90. let 20. století prochází obě města suburbanizací – procesem, kdy dochází k rozšiřování městské zástavby a k relativnímu růstu počtu obyvatel okrajových částí města na úkor částí centrálních. Suburbánní výstavba v Holešově i v Bystřici pod Hostýnem je orientována na individuální výstavbu rodinných domů na okrajích města, popřípadě na lokality rodinných domků přiléhající k zastavěnému území města.

V Holešově probíhá výstavba rodinných domů ve Všetulích a podél silnice na Přílepy (s výhledem pokračování výstavby a následného urbanistického propojení obce Přílepy s městem). Dochází k asanaci kolonie dělnických domků (ul. Brigádníků/Školní) a na uvolněných parcelách probíhá nová bytová výstavba.

V Bystřici pod Hostýnem neprobíhá suburbanizace v takovém rozsahu jako v Holešově. Nové rodinné domy se staví převážně v severozápadní části města a v místní části Rychlov. Výstavba rodinných domů probíhá také v městské části Lázně. Rodinné domy jsou stavěny dále v ulicích Sadová, Halamáskova, Slobodova. V roce 2006 – 2010 je území města rozšířeno komplex bytových domů a řadových garáží v lokalitě Pod Zábřehem. V roce 2012 je v téže lokalitě dokončena výstavba Centra pro seniory.

Kromě suburbánní výstavby se rozvíjí také výstavba komerční. V obou městech byla postavena velká nákupní střediska a sportovní areály. Na okraji městského parku v Holešově je vystavěna sportovní hala. V Bystřici pod Hostýnem je v prostoru mezi Sušilovou a Fryčajovou ulicí rovněž postavena nová sportovní hala.

Na okrajích obou měst vznikají nové průmyslové zóny a průmyslové zóny v prostorách bývalých národních podniků, které v tomto období zastavily svou výrobu.

V Bystřici pod Hostýnem vznikla velká průmyslová zóna uvolněním prostoru bývalých dřevařských závodů (u silnice na Holešov) a menší průmyslová zóna u silnice ve směru na Hranice (rovněž v bývalém průmyslovém areálu). Nová průmyslová zóna menšího rozsahu byla vytvořena nad silnicí ve směru na Holešov. Dále je územním plánem vyhrazena rezerva pro průmyslovou zónu poblíž areálu skládky domovního odpadu.

V Holešově vznikl nový areál výrobních podniků na okraji Všetul a přebudováním areálu bývalého cukrovaru. Pro potřeby vybudování velké průmyslové zóny ve Zlínském kraji, je v Holešově zrušeno letiště, které v té době již není využíváno pro vnitrostátní leteckou dopravu. Od roku 2008 je zahájeno budování Strategické průmyslové zóny Holešov, která se svou celkovou rozlohou 360 hektarů, řadí k největším realizovaným rozvojovým plochám v České republice.

Strategická průmyslová zóna Holešov a na ni navazující infrastruktura, jsou výraznými prvky v urbanistickém rozvoji města a také desátým zásadním rozdílem v  urbanistickém rozvoji obou měst. Zde je však nutné dodat, že tato zóna leží nejen v prostoru lokality se zajímavými archeologickými nálezy, ale především leží nad cennými zdroji pitné vody (s potenciální kapacitou pokrýt až 200 000 obyvatel) a postrádá ochranné pásy zeleně, které měly snižovat její negativní vlivy na město Holešov a okolí.

 

Závěr - souhrn zjištěných údajů a skutečností

Podrobnějším prostudováním historie města Holešova i města Bystřice pod Hostýnem jsem zjistil, že tato města procházela již od svého vzniku zcela odlišným historickým a urbanistickým vývojem.

V případě Holešova lze konstatovat, že se podmínky pro vznik trvalého sídla naplnily o 200 let dříve než u Bystřice. Při přeměně neměstského sídla na městské je dokonce časový rozdíl dvojnásobný (400 let). Toto jsou skutečnosti, které v návaznosti na polohu obou sídel, výrazně ovlivnily jejich urbanistický rozvoj.

Rozdílnost dvou etnografických oblastí, Hané a Valašska, se výrazně odráží v urbanistickém uspořádání jednotlivých sídel. Půdorys holešovského historického centra si dodnes uchovává tvar starší hanácké návsi, na historickém půdorysu Bystřice pod Hostýnem je naopak patrné, že sídla původně vznikala okolo komunikace bez zřetelného plánu.

Zásadní odlišnost obou měst tvoří vznik židovského gheta v Holešově. Od 15. století v Holešově postupně vzniká jedna z největších a nejvýznamnějších židovských obcí na Moravě. Z tohoto období se v Holešově dochovaly dvě cenné památky: stará synagoga a židovský hřbitov s obřadní síní a nejstarším identifikovaným náhrobkem.

V Bystřici pod Hostýnem se židovská populace téměř nevyskytuje. Z dostupných historických pramenů jsem zjistil, že v Bystřici byly tři židovské domy a pobývaly zde tři židovské rodiny. Proto v Bystřici pod Hostýnem nenajdeme žádné židovské památky.

V 16. století byla holešovská gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. V 17. století dochází v Holešově k budování nového zámku se zahradou v duchu ranného baroka na místě původního renesančního zámku, což výrazně zasahuje do urbanistického vývoje města. Bystřický zámek je naopak ojedinělou ukázkou toho, jak se šlechtické sídlo v průběhu času vyvíjelo a měnilo. V polovině 16. století byl na místě gotické tvrze postaven renesanční zámek a k němu pak byly během let postupně přistavovány nové budovy; poslední přístavbou je klozetová věž z konce 19. století.

I když v 17. století dochází na 140 let k propojení historie bystřického a holešovského panství, historický a urbanistický vývoj každého panství se ubírá svou vlastní cestou. Holešov je však i v těchto letech stále tím větším a významnějším sídlem.

Pro urbanistický a hospodářský rozvoj Bystřice pod Hostýnem má význam nejen obnovení poutí na Svatý Hostýn v počátcích 19. století, ale zejména založení továrny Thonet a vybudování železnice ve druhé polovině 19. století. Tyto skutečnosti byly důsledkem, rychlého rozvoje města a vzestupu počtu obyvatel Bystřice. V tomto období se Bystřice stává městem. Pro město Holešov znamená vybudování železnice zejména další stavební rozvoj ve městě. Nárůst počtu obyvatel není v Holešově, který měl vždy více obyvatel než Bystřice, tak výrazný, avšak i zde od konce 19. století dochází postupně k velkému územnímu růstu města. Ve 20. století tento územní růst pokračuje, když na území města Holešova jsou vybudována sídliště na podstatně větším území než v Bystřici pod Hostýnem. K dalšímu výraznému územnímu růstu obou měst pak dochází připojením místních částí, jejichž většina se však po roce 1989 opět dezintegrovala. V dalším období už jednotlivé vývojové rozdíly mezi městy nejsou tak výrazné. Důležitou a významnou změnou v urbanistickém rozvoji Holešova je budování Strategické průmyslové zóny, která se řadí k největším realizovaným rozvojovým plochám v České republice.

Město Holešov mělo, již od počátku svého vzniku, před Bystřicí časový náskok 200 let. Tento časový náskok, společně s výhodnější polohou na rovinatém území, mu vytvořil, i přes všechny peripetie, kterými prošel (požáry, nájezdy Tatarů, dvě světové války), mnohem vhodnější podmínky pro rozvoj, než měla Bystřice. Důležitý podíl na rozvoji sídla pak mělo i jeho příhodné umístění poblíž důležité obchodní cesty – Jantarové stezky. Zásadní podíl na rozvoji pak měli jednotliví vlastníci panství, kteří většinou zastávali v Moravské zemi významné politické i jiné posty. Za jejich panování vznikaly v obou sídlech řemeslnické cechy, manufaktury, palírny, tkalcovny, pivovary, velkostatky, cihelny atd. V pozdějším období se na rozvoji města výrazně podíleli živnostníci a podnikatelé. Velký podíl na rozvoji Holešova mělo i zapojení židovské komunity do hospodářského, společenského a politického života města.

Důležitou roli při stavebním rozvoji obou měst měl zejména bystřický stavitel Otto Zeman. Novorenesanční styl Zemanových staveb a systematicky prosazované zásady moderního urbanismu vtiskly Bystřici trvalý charakter. Zemanova stavební firma, ale i firmy dalších stavitelů: Metoděje Matušky, Jana Robka a Jana Janáče vytvořily v Holešově i v Bystřici pod Hostýnem mnoho zajímavých staveb podle projektů známých architektů: Antonína Fischera, Vladimíra Fischera, Valentina Hrdličky, Jana Mráčka, Miroslava Lorence, Dominika Feye aj.

Jako student architektury jsem nemohl přehlédnout fakt, že do architektonického výrazu obou měst zasáhl i architekt Bohuslav Fuchs. Jeho stavba administrativní budovy Tauberovy továrny v Bystřici pod Hostýnem z roku 1923 nese zřetelné znaky holandské architektury, tzv. Amsterdamské školy. Pozdější přístavby (prádelna, žehlírna a rodinný dům) pak jsou dokladem postupného přechodu architekta k funkcionalismu.

Přestavba domu č.p. 55 v Holešově na filiálku Moravské banky je první funkcionalistickou (a také jedinou) realizovanou stavbou Bohuslava Fuchse ve městě. Jeho doplněk regulačního plánu města z roku 1939 ani projekt vily manželů Šráčkových, rovněž z roku 1939, již nebyly realizovány.

Ve 21. století měla Strategická průmyslová zóna Holešov, podle studie zpracované předními českými ekonomy, přispět nejen k velkému urbanistickému rozvoji města, ale především k hospodářskému rozvoji celého Zlínského kraje, ke zvýšení zaměstnanosti, ke zlepšení dopravní infrastruktury v celém regionu a ke zkvalitnění občanské vybavenosti v okolí zóny. V současné době však investoři o investování v této zóně nejeví velký zájem a tento rozsáhlý projekt, není efektivní a nepřináší slibovaná pracovní místa. Za původní záměr zóny (investice automobilky Hyundai Motor Company) doposud nebyla nalezena kvalitní a efektivní náhrada.

Průmyslová zóna v Holešově, ale i stavba budovy Spořitelny v Holešově a stavba hotelu Podhoran v Bystřici pod Hostýnem, mě přiměly k hlubšímu zamyšlení nad citátem, jímž Leon Battista Alberti[5] stručně charakterizuje prestižní funkci architektury:  „... stavíme velké stavby, aby naši potomci mohli předpokládat, že jsme byli velkými osobnostmi".[6]

Myslím si, že tři výše uvedené stavby, jsou typickým příkladem architektury, která odráží ideový program doby, ve které vznikla. V souvislosti s tím nelze nevzpomenout myšlenku, kterou italský teoretik architektury Bruno Zevi[7] výstižně vyjádřil význam architektury pro kvalitu našeho života: „Cenzura zasahuje do filmu a do literatury, ale nedokáže zabránit skandálům ve stavbě měst a v architektuře, jejíž následky jsou mnohem vážnější a trvalejší, než může mít vydání pornografického románu. Každý může zavřít rádio, nebo odejít z koncertu, nemít rád kino nebo divadlo a vůbec nečíst knihy, ale nikdo nemůže chodit se zavřenýma očima kolem staveb, které tvoří rámec našeho denního života.“8]

Ale to již je jiné, ale rovněž velmi zajímavé téma, kterému bych se rád věnoval v některé ze svých dalších esejí.

 

Seznam příloh

1.      Územní vývoj sídel od 17. do 20. století

-       Obr. 1: Územní rozvoj Holešova

-       Obr. 2: Územní rozvoj Bystřice pod Hostýnem

2.      Historické mapy z období 1836-1852

-        Obr. 3: Historická mapa Holešova

-        Obr. 4: Historická mapa Bystřice

3.      Bystřice pod Hostýnem – zástavba lokality Na Samostatnosti

-        Obr. 5: Zemanův návrh územního plánu zástavby lokality Na Samostatnosti (r. 1886)

-        Obr. 6: Fotomapa zástavby lokality Na Samostatnosti (r. 2013)

4.      Bystřice pod Hostýnem – ul. Přerovská, lokalita dělnických domků firmy THONET

-        Obr. 7: Zemanův návrh územního plánu zástavby dělnickými domky (r. 1886)

-        Obr. 8: Fotomapa zástavby v Přerovské ulici – dělnické domky firmy THONET (r.2013)

5.      Bystřice pod Hostýnem – pohled z náměstí na budovu zámku

-        Obr. 9: Pohled na zámek z r. 1898 (s hotelem Sheyda)

-        Obr. 10: Pohled na zámek z roku 2013 (s hotelem Podhoran)

6.      Bystřice pod Hostýnem – náměstí

-        Obr. 11: Bystřické náměstí s hotelem Občanská záložna  (r. 1959)

-        Obr. 12: Bystřické náměstí s hotelem Podhoran (r. 2013)

7.      Bystřice pod Hostýnem – ul. Čs. brigády

-        Obr. 13: Pohled před rokem 1905

-        Obr. 13a: Pohled po roce 1905;  již se Zbořilovou továrnou a novou ulicí

-        Obr. 14: Pohled v roce 2013

8.      Bystřice pod Hostýnem – Administrativní budova firmy TAUBER

-        Obr. 15: Administrativní budova firmy Tauber; B. Fuchs; r. 1923

-        Obr. 16: Administrativní budova firmy Tauber, nyní Provozovna firmy ADAM (r. 2013 )

9.      Holešov – letecký pohled

-        Obr. 17: Pohled na náměstí z roku 1912

-        Obr. 18: Pohled na náměstí z roku 2011

10.  Holešov – pohled z náměstí na zámek

-        Obr. 19: Pohled na zámek před rokem 1935 (asi 1899)

-        Obr. 20: Pohled na zámek z roku 2013

11.  Holešov – dům č.p. 55

-        Obr. 21: Návrh filiálky Moravské banky v Holešově, B. Fuchs, 1928

-        Obr. 22: Dům č.p. 55 v roce 2013

12.  Holešov – Klabusayova litografie a vinárna

-        Obr. 23: Klabusayova litografie a vinárna  r.1881

-        Obr. 24: Dům č.p. 13 v roce 2013

13.  Holešov – Hotel Centrál / kino Svět

-        Obr. 25: Pohled na hotel Central a kino v roce 1949

-        Obr. 26: Pohled na kino; r. 2013

14.  Holešov – Okresní úřad / Městský úřad

-       Obr. 27: Budova okresního úřadu; r. 1914

-        Obr. 28: Budova Městského úřadu; r. 2013

15.  Holešov – Strategická průmyslová zóna

-        Obr. 29: Plán z roku 2003

-       Obr. 30: Skutečnost  z roku  2013

16.  Holešov – zámek

-        Obr. 31: Pohled na zámek z roku 1904

-        Obr. 32: Pohled na zámek z roku 2005

17.  Bystřice pod Hostýnem – zámek

-        Obr. 33:  Pohled na zámek z roku 1900

-        Obr. 34: Pohled na zámek z roku 2011

18.  Srovnání počtu obyvatel a domů

-        Tabulka č. 1: Srovnání počtu obyvatel a domů v Bystřici p. Host. a v Holešově

-        Tabulka č. 2:  Přírůstek počtu obyvatel a domů v Bystřici pod Hostýnem

-        Tabulka č. 3: Srovnání počtu obyvatel a domů v Holešově a v Bystřici pod Hostýnem v době prosperity Thonetovy továrny v Bystřici pod Hostýnem

 

Literatura a zdroje:

Literatura

OBŠIVAČ, J. – CHATRNÝ, J. - ŠMÍD M. - JANEČKA J.: Areál Strategické průmyslové zóny v proměnách času

POŘÍZKOVÁ, M.: Otto Zeman (publikace z roku 2005)

 
Internetové zdroje
Oficiální stránky Města Holešov 
Oficiální stránky Města Bystřice pod Hostýnem 
Oficiální stránky Zpravodaje Města Bystřice pod Hostýnem
Oficiální stránky Městského kulturního střediska Holešov
Oficiální stránky Holešovského zámku 
Oficiální stránky Společnosti pro zřízení kulturního centra v holešovském zámku 

Oficiální stránky Českého statistického úřadu

Oficiální stránky svatého Hostýna
Oficiální internetové stránky Vysoké školy báňské, fakulty stavební, katedry architektury 
Neoficiální stránky města Holešova
Internetové stránky Holešov jinak
Internetové stránky Historické fotografie
Internetová otevřená encyklopedie WIKIPEDIE.

Oficiální internetové stránky Strategické průmyslové zóny Holešov

 

Bakalářské a magisterské diplomové práce

STRANÍKOVÁ, B.: Vývoj sídelní struktury v okrese Kroměříž

FRIDRICHOVÁ, J.: Komplexní socioekonomická charakteristika ORP Holešov

DOLEŽELÍKOVÁ, P.: Urbanonyma a anoikonyma v Holešově a jeho blízkém okolí

ŠTEPÁN, D.: Dějiny elementárního školství v Bystrici pod Hostýnem

NĚMCOVÁ, B.: Perzekuce Židů za druhé světové války v Holešově

MÜLLEROVÁ, M.: Lokální a regionální identita obyvatel Bystřice pod Hostýnem - historické proměny a současnost

NEVŘALOVÁ, D.: Program rozvoje města Holešova

HYNEK, J.: Program rozvoje města Holešov

VAŇHAROVÁ, Z.: Strategie rozvoje mikroregionu Holešovsko

KOTOUČKOVÁ, D.: Historie firmy Ton v Bystřici pod Hostýnem (1946-1991)

DOSTÁLOVÁ, I.: Strategický plán rozvoje města Bystřice pod Hostýnem

GRYGAROVÁ, L.: Bystřice pod Hostýnem a okolí v životě a díle malíře Hanuše Schwaigera

VALOUCHOVÁ, E.: Veřejný prostor v malém městě – příklad Holešova

 

Další

ŠUSTAL, V. – KOPŘIVA, M.: Střípky z dějin kroměřížské dráhy
 
Mapové podklady
Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska 
Mapy.cz 

GOOGLE.maps.cz   

 


[1] Estetika (z řec. aisthetikos - vnímavost, cit pro krásu) je filosofická disciplína zabývající se krásnem, jeho působením na člověka, lidským vnímáním pocitů a dojmů z uměleckých i přírodních výtvorů.

[3] zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: https://cs.wikipedia.org/wiki/Urbanismus

[4] Otto Zeman (30.3.1852 Dřevohostice – 11.11.1926 Bystřice pod Hostýnem) městský stavitel a geometr v Bystřici pod Hostýnem; měl zásluhu o urbanistický rozvoj města a zanechal po sobě v Bystřici pod Hostýnem a okolí cennou stavitelskou stopu, typickou pro celou jednu epochu – novorenesanci. /zdroj: POŘÍZKOVÁ, M.: 2005, publikace: Otto Zeman

[5] Leon Battista Alberti (18. února 1404 Janov – 20. dubna 1472 Řím) - italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: https://cs.wikipedia.org/wiki/

[7] Bruno Zevi (1918 - Řím, Itálie  - 09.01.2000) - italský architekt, urbanista a teoretik architektury; profesor univerzity v Římě, představitel teorie organické architektury. Autor knih Verso un architettura organica (Za organickou architekturu), Come vedere l'architettura (Jak se dívat na architekturu), Storia dell'architettura moderna (Dějiny moderní architektury), II linguaggio moderno dell'architettura (Jazyk moderní architektury). Zdroj: WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, přístupná na internetových stránkách: https://cs.wikipedia.org/wiki/